Jelikož u družstva st. dorostu končím a přecházím jako asistent trenéra k mužstvu mužů, chci ještě naposledy zhodnotit uplynulou sezonu.

Kdo se podívá na tabulku zjistí, že družstvo st. dorostu skončilo na druhé příčce. Myslím, že je to velice dobrý výsledek.
Parta, která tvořila základ družstva z 80% letos končí. Někteří přecházejí do mužů, jiní končí s aktivní házenou úplně. Právě tito kluci vybojovali před dvěma lety pro ml. dorost 1. ligu a v kategorii st. dorostu se vždy drželi na předních místech tabulky. Vždycky nám chybělo trošku toho sportovního štěstíčka a nepostoupili jsme do 1. ligy.
Za výsledky děkuji všem hráčům, jmenovitě to byli: Dvořák, Sléha M., Macek, Sléha F., Zapletal, Rozsypal ,Vogl, Spáčil, Hejný, Raška, Čapák, Anton, Linduška pro zranění sezonu nedohrál.
Jelikož v letošním roce nebylo věkem st. dorostenců na rozdávání, pomáhali nám i hráči ml. dorostu, kteří se velice dobře zapojovali do hry a také zapadli do kolektivu (Šmíd, Albrecht, Konšel, Sléha J., Gottfried). Těm samozřejmě také za výsledky děkuji.

Nechci zde hodnotit každého jednotlivého hráče, protože házená je kolektivní sport. A o kolektivu to právě je. Někdy se dařilo více třeba spojkám, jindy pivotům a křídlům. Někdy neměli svůj den brankáři, jindy za nepříliš důslednou obranou zachytali jako bohové. A o tom to je. Nezáleží na jednotlivcích, musí makat celé družstvo, jako jeden hráč.

Za tyto výsledky si vysloužilo družstvo st. dorostenců ocenění v prvním ročníku Litovelských nadějí. Do této ankety, kterou vyhlásilo Město Litovel, byli navrženi žáci, kteří nějakým způsobem propagovali město svými úspěchy v oblasti sportu, vědy, techniky, či kultury. Bylo vyhlášeno 10 nejlepších. A naši st. dorostenci byli vybráni mezi tu první desítku. Zlatou plaketu se znakem města a pamětní list přebrali 16.6.2009 v obřadní síni městského úřadu v Litovli.

Těm, kteří budou s házenou pokračovat, přeji, ať jsou platnými hráči svého družstva. Také jim přeji zdraví, protože i to je pro sport důležité.

Ještě jednou tedy děkuji hlavně všem hráčům, ale i realizačnímu týmu, který mi při mé práci tenéra pomáhal (p. Macek, Sléha L.).

A poděkování nejen moje, ale jistě i všech hráčů patří také našim fanouskům, kteří nás po celu dobu našeho snažení(někdy i smažení) na hřišti povzbuzovali. Nejvěrnějšími fanoušky byli samozřejmě rodiče.

Z. Sléha - nyní bývalý trenér st. dorostu