PŘEVZATO - Svůj velký házenkářský sen si splnil Matěj Konšel. Dvacetiletá naděje litovelské házené dostala od trenéra Hudečka pozvánku do juniorské reprezentace, která o víkendu v Německu odehrála tři kvalifikační duely o postup na mistrovství Evropy.

Po výhrách nad Ukrajinou a Nizozemskem si čeští házenkáři zajistili postup a v létě se tak mohou těšit na šampionát do Turecka. "Pokud se něco nezmění nebo nebudu zraněný, tak bych se snad do Turecka měl taky podívat," říká Konšel, kterého uchvátila atmosféra na kvalifikačním turnaji v Krefeldu. "Byl to opravdu krásný pocit, tohle zažít," dodal.

Postupně jste narazili na Ukrajinu, Nizozemsko a domácí Německo. Po dvou výhrách jste již měli zajištěný postup na mistrovství, takže vše šlo podle plánu?
Vůbec jsme neměli žádné informace o týmu Ukrajiny, takže jsme do prvního zápasu šli s tím, že jsme nevěděli, o co půjde, ale soupeře jsme nakonec přehráli rozdílem dvanácti branek. Pak přišlo Nizozemsko a to byl o poznání těžší soupeř, který s favoritem kvalifikace Německem prohrál jenom o gól. Měli jsme celkem strach, že to bude hodně těžké, ale nakonec jsme taky vyhráli. Poslední zápas s Německem, které má ve svých řadách hráče z nejvyšší ligy, byl už nad naše síly.




Jak jste si užíval atmosféru, která v Německu na zápasech panuje?
V Německu je házená druhý nejpopulárnější sport, tam házenou žijí všichni od dětí až po důchodce. Zážitek už jenom byl, když jsme přijížděli k hale. Fanoušci si nás fotili, chtěli podpisy. Byl to obrovský rozdíl oproti českým poměrům. Tady na házenou chodí třeba jen tři sta lidí, tam bylo na naše zápasy plno. Na ten poslední s Německem se přišlo podívat přes patnáct set lidí a byla to úplně jiná atmosféra než v Česku. Byl to opravdu krásný pocit, tohle zažít.

Jak se vám podařilo zapadnout do reprezentačního týmu a jak byly zápasy pro hráče z první ligy složité?
Ten první kvalifikační zápas byl můj teprve čtvrtý za reprezentaci. Já jsem zvyklý na první ligu, takže pro mě to byl obrovský skok jak po fyzické, tak po herní stránce, protože soupeři i spoluhráči z reprezentace už hrají extraligu a jsou na mezinárodní úrovni mnohem vyhranější. Já jsem přišel z Litovle z první ligy a byl to pro mě velký šok, ale kluci mě naštěstí přijali dobře. Hned po chvilce jsem věděl, že to je o něčem jiném, a musel jsem se hned přizpůsobit, že nebudu už dávat deset branek za zápas jak v Litovli, ale že tam vydržím na sto procent běhat opravdu jenom deset minut. Pak už jsem unavený a už to nestíhám.

Střelecky vám nejvíce vyšel zápas proti Ukrajině. Bylo to celkově vaše nejvydařenější utkání na turnaji?
Proti Ukrajině jsem dal pět branek, to se mi celkem dařilo. Trenér mi důvěřoval, ve všech třech zápasech jsem nastoupil v základní sestavě. Proti Ukrajině se mi zadařilo nejvíc, v těch dalších zápasech jsem dal už jenom po dvou brankách, ale reprezentace není o jednotlivcích. Když je na hřišti hráč, který je mým konkurentem na mém postu, tak mu přeji úplně stejně jako on mně. Tam už opravdu nejde o to, kdo dá kolik branek, ale o to, aby celý tým došel do vítězného konce.

Sešla se v reprezentačním týmu dobrá parta?
Parta byla výborná, kluci mě přijali opravdu v pohodě. Byli jsme jeden tým, a i když jsme prohrávali, tak jsme se pořád podporovali. To je pak o něčem jiném než na jiné úrovni jako třeba v Litovli. Neříkám, že tady není dobrý kolektiv, ale je to prostě úplně něco jiného.

Berete to jako velký úspěch, dostat se z první ligy až do juniorské reprezentace?
Úspěch to je, ale měl jsem trochu strach, jestli mezi těma klukama budu stíhat. Na fyzické stránce musím asi ještě hodně trénovat, abych byl fyzičkou na stejné úrovni. Bál jsem se toho, ale naštěstí jsem to zvládl a nějak se v týmu prosadil. Snad pojedu i do Turecka na mistrovství Evropy.

Je to taková odměna za vaše výkony v dresu Litovle, kde vám to v posledních zápasech hodně padalo?
Jsem hodně rád, že mi trenér dal v Litovli hodně šancí. Ve většině zápasů jsem nastupoval na hodně minut, takže to byla odměna za to, že už se mi aspoň trochu začalo dařit. A pak přišel telefonát od reprezentačního trenéra a můj splněný sen.

A dalším splněným snem může být váš start na červencovém mistrovství Evropy juniorů.
Budou ještě dvě soustředění a spíš bych do Turecka měl jet, protože trenér asi moc nebude chtít měnit sestavu po kvalifikaci, protože kluci, kteří to vybojovali, by tam teoreticky měli jet. Pokud se něco nezmění nebo nebudu zraněný, tak bych se snad do Turecka měl taky podívat.

Teď vás čeká návrat do první ligy a sobotní zápas proti Chodovu. Bude to velká změna po zápasech v reprezentaci?
Těším se na kluky i na ten zápas. Ale zase už to jsou jenom tři tréninky týdně a už to zase nebude taková extrémní dřina jako v té reprezentaci. Jiný přístup, jiní trenéři a jiný realizační tým. Ale zase se těším na domácí publikum, bude taky vyprodaná hala, i když ne patnáct set diváků, ale tři stovky (směje se).

Přemýšlel jste nad tím, že by vám start na mistrovství Evropy mohl vynést nějaké lukrativní angažmá?
Uvažoval jsem nad tím, ale bavil jsem se ještě s ostatními a většinou mi doporučovali, že v mém mladém věku bych měl ještě aspoň pár let vydržet v české nejvyšší soutěži. Kdyby se mi pak náhodou začalo dařit... Pro mě už je ale sen i ta extraliga. Že by mohla přijít nějaká nabídka ze zahraničí, na to zatím moc nemyslím.

Takže byste rád už příští sezonu strávil v nejvyšší domácí soutěži?
Už se rýsuje, že bych příští rok snad měl extraligu hrát.