Přinášíme vám zprávu o doslova hrdinských činech našich spoluhráčů a kamarádů, které můžete dnes a denně potkávat mezi námi v Litovli a okolí. Roman Bakalář a bratři Pavel a Marcel Knéblovi společně s ostatními spoluhráči z týmu BRNO 45 si zaslouží skutečně veliký obdiv a měli by nám jistě být za vzory.

Všichni tři naši známí a přátelé jsou podobně jako všichni skuteční hrdinové skromní v tom, mluvit o svých činech. A tak vám přinášíme zprávu Milana Bártla, jejich spoluhráče z týmu BRNO 45, který byl na začátku října na turnaji házenkářských veteránů European Master Games 2015 ve Francii v městě Nice, zrovna v době bleskových povodní.

Házenkářského turnaje se ve věkové kategorii 45+ zúčastnilo jako jediný zástupce z České republiky družstvo mužů pod názvem BRNO 45. Neodmyslitelnou a platnou součástí našeho společného týmu byli i reprezentanti hrdě se hlásící k Vašemu městu Litovli, dlouholetí členové místního oddílu házené Tatran Litovel nerozlučně spolu jako Tři mušketýři pánové Marcel a Pavel Knéblovi, společně a neodmyslitelně s Romanem Bakalářem. Naše sestava byla: hráči v poli: Malý, Novotný, Havelka L., Klika M., Klika Z., Ševčík, Kůra, Drásal, Jaša, Frndalovič, v brance: Kielar, Bartl, Havlíček, Bakalář, Knébl P., Knébl M., trenéři a technický doprovod: Strakoň, Beneš, Bavlnka, Bursák, Matula.  

                      

Ubytování jsme našli v kempu Pylone (v oblasti Biot), nedaleko města Antibes. První hrací den jsme začali výhrou nad Němci a prohrou s Maďarským "OldBoys Budapešť". Následující den jsme hráli vyrovnanou partii s Itálií a den jsme zakončili jednobrankovou porážkou od Francouzů. Poslední hrací den nás čekali Španělé. Bohužel již marně!



Od začátku her nás doprovázelo velmi deštivé počasí a to tak, že v některých chvílích nebyla pro hluk padajících proudů vody slyšet v hale ani píšťalka rozhodčích...! Vše vyvrcholilo koncem druhého dne, kdy se v podvečerních hodinách znovu spustil silný déšť. Byli jsme zrovna na večeři v místní restauraci, ale když začaly vzduchem létat židle a stoly, rychle jsme se stáhli do svých bungalovů, odkud jsme s obavami sledovali sílící déšť, ke kterému se navíc přidaly i kroupy.
  
Zlé prognózy se bohužel vyplnily. Malá říčka, tekoucí těsně kolem kempu neudržela ve svém korytě obrovské množství vody, její hladina se během zhruba 40 minut zvýšila o šest metrů a zalila okolo 22.30 hod. celý náš kemp a rozlehlé okolí. Příchod vody byl tak rychlý, že jsme se v našem bungalovu zachránili doslova na poslední chvíli na jeho střeše, celkem osm lidí z naší čtyřiadvacetičlenné výpravy.



Odtud jsme v neustávajícím dešti sledovali běsnění vody okolo. Okolní šesti až dvanáctimetrové chaty se začaly bortit a silný proud jednu po druhé unášel pryč jako malé loďky. Náš bungalov se naštěstí nepohnul, neboť se otevřenými dveřmi zatopil a navíc byl z druhé strany zapřený o strom. Záhy vypadla elektřina a celý kemp se ponořil do tmy. To bylo o to děsivější, neboť se nastalou tmou rozléhaly výkřiky lidí o pomoc. Těch, kteří se již ze svých příbytků ven nedostali... Dlouhé hodiny jsme takto strávili na střeše s obavami ze stoupající hladiny ale také s obavami o osud ostatních našich kamarádů, o kterých jsme neměli žádné informace.



Zhruba po dvou hodinách začaly nad našimi hlavami prolétávat vrtulníky záchranných složek a s pomocí hasičů v neoprenových oblecích vytahovat lidi uvězněné uvnitř jejich příbytků. Do záchranných prací se bez jakéhokoli sebezapření a neohroženě pustili také někteří z nás a s nasazením vlastního zdraví, neřku-li ve vážně děsivé a velmi nepřehledné situaci, ohlušujícím hučení dravého proudu kalné vody mezi praskajícími a pohybujícími se siluetami plovoucích bungalovů, v naprosté tmě i s nasazením vlastního života, z nich vyprošťovali obyvatele kempu.

Jednalo se převážně o starší a staré anglicky hovořící důchodce, kteří zde trávili svou dovolenou a v poměrně pozdní večerní hodinu již leželi nebo dokonce spali a nestihli odejít včas do bezpečí, a kteří tudíž byli opravdu a bezprostředně v přímém ohrožení života.

Na záchranných činnostech a osvobozování těchto seniorů, uvězněných vodou ve svých bungalovech měli právě bratři Knéblové a Roman Bakalář největší podíl. Vylomením vstupních dveří v jedné z mála zděných budov kempu Pylone vytvořili v jejím prvním podlaží dočasný úkryt, kam vodili lidi vysvobozené z okolních převážně dřevěných bungalovů. Z ostatních členů našeho týmu to pak byli především Michal Molent (HK Ivančice) a Vladimír Bursák (Bohunice).  



My ostatní jsme nakonec na střeše strávili sedm hodin. V naší části kempu byla voda nejhlubší se silným proudem, sestoupení dolů by tak jistě znamenalo přímé ohrožení života. Jakmile dravě proudící voda polevila ve svém běsnění a lehce opadla, byli jsme vyzváni, abychom seskočili dolů a asi v metr a půl hluboké zkalené a studené vodě se snažili dostat k recepci kempu. Zde jsme se také postupně setkali s dalšími skupinkami naší výpravy a mohli tak s obrovskou úlevou zjistit, že se všem podařilo zachránit!  

U recepce nás záchranáři postupně naložili na korby vysokých hasičských aut a přes okolní vodu nás v 6.30 hod. dopravili do bezpečí evakuačního centra v Antibes. Zde se nakonec soustředilo asi 250 lidí, kteří byli evakuováni z postižených oblastí, často jen v lehkém nočním oblečení a bez bot... Francouzští pracovníci záchranných složek, lékaři a další personál se k nám chovali úplně fantasticky, neustále se rozdělovalo suché oblečení, trička, svetry, boty, horké nápoje, ovoce, různé jídlo a také léky, vitamíny.



Postupně jsme se dozvídali smutnou informaci, že noční záplavy stály život asi 16 lidí a další 4 se stále pohřešovali... O to víc náš těšilo, že za námi přicházeli lidé z našeho kempu a v slzách dojemně děkovali za pomoc a možná i za záchranu svého života...!

Náš řidič Michal Molent z Ivančic zachránil život dokonce 104letému staříkovi. V dopoledních hodinách nás svou přítomností poctil sám francouzský prezident François Hollande, který osobně přijel zjistit a ocenit připravenost místních záchranných složek v krajině kritické situaci poměrně rozsáhlých rozměrů. Všem záchranářům osobně poděkoval a naší celé skupině společně s podáním ruky všem a poděkováním popřál hodně štěstí. Slzy byly opravdu téměř ve všech očích...



Pozdě odpoledne nám bylo umožněno navštívit náš kemp a vzít si svoje osobní věci, které bylo při evakuaci zakázané vzít sebou. Voda mezitím téměř opadla a nám se naskytl neuvěřitelný obraz zkázy, ve kterém se mísily trosky bungalovů s vraky aut, lodí a vyvrácených stromů...





Následně jsme bohužel zjistili, že zaplavený byl i náš autobus a není tak pojízdný. Díky velké vstřícnosti autobusových dopravců z Ivančic a Letkovic byl pro nás vypraven autobus náhradní. S denním předstihem, v úterý 6.10. jsme dorazili konečně domů.

Letošní Mistrovství Evropy v házené veteránů nám na palubovce mnoho bodů našemu týmu nepřineslo. Přineslo nám však něco daleko cennějšího, zjištění, že jsme si v našem kolektivu ochotni pomoci jeden druhému a i v tak krizové situaci, kterou jsme si prošli, riskovat i život svůj pro záchranu života druhých. A to je ten nejkrásnější pocit, který je nade všechny turnaje!