Během minuty dvakrát využil volného okénka v kopřivnické defenzivě a otočil vývoj vypjatého záchranářského duelu. David Juříček, ostřílená postava a vzor nejen litovelského týmu, výrazně přispěl k úspěchu Tatranu v play-out.

Když ve 46. minutě pálil z vlastní poloviny hřiště do odkryté hostující branky, ochozy bouřily a diváci žasli. "To není možné," ozývali se nadšené hlasy. Zkušený pivot přitom naskočil do akce po dlouhé pauze způsobené svalovým zraněním.



Davide, jak velká je úleva a radost po zvládnutém play-out proti Kopřivnici?
Radost je určitě obrovská, věděli jsme, že Kopřivnice je hrozně těžký soupeř. Když se nám povedlo od nich přivézt bod, tak jsme věděli, že to v Litovli musíme dokončit. Je to splněný cíl a je to skvělé. Budeme se soustředit na boj o deváté místo, které si myslím, že by bylo pro klub historickým úspěchem. Znovu by to ukázalo nějaký posun, který v čase chceme mít. Největší strašák pro nás byl pád do druhé ligy. Je to za námi a to je strašné plus. Mít to takhle uzavřené už v dubnu je skvělý výsledek.

V čem byla série obtížná?
Kopřivnice má velmi dobrý, bojovný tým, který hraje za každého stavu. Člověk musí být soustředěný celých šedesát minut, a jakmile trochu povolí, tak za to hned zaplatí. Všechny výsledky byly vyrovnané, kromě posledního utkání, kdy byl nakonec rozdíl docela velký. Ale do závěrečných deseti minut to bylo také o jednom gólu. Z tohoto pohledu je vítězství o to cennější.

Pískali nejlepší rozhodčí

Třetí zápas skončil vítězstvím Litovle 22:21. Mohlo to ale být třeba naopak...
Je to vždycky stejné. Takové infarktové zápasy byly s Kopřivnicí tři. Věřili jsme systému a tomu, že to dřív nebo později půjde a že nám gólmani něco chytnou. V závěru se to ukázalo a rozdíl se udělal tím, že jsme celou dobu poctivě dodržovali to, co jsme si řekli.

V posledním utkání rozhodčí rozdali také poměrně dost vyloučení. Vyplývalo to ze hry nebo byl přísnější metr?
Ne, to ne. Metr byl takový, jaký byl. Jsem rád, že byl na obě strany stejný. Nemůžeme na to nic říct. Poslední utkání pískali dva nejlepší rozhodčí, které máme. Světová extra třída. Bylo to vyhecované a pískali to správně, aby to nespadlo do nějakých zbytečných pěstních soubojů. Oba týmy hrály agresivní styl házené, který s sebou vyloučení prostě nesl.
V komplikovaných závěrech proti Kopřivnici jste si třikrát poradili...
Je vidět, že jsme dokázali takhle vypjaté zápasy zvládnout. Dvakrát jsme vyhráli v poslední minutě. V rozhodujícím utkání jsme také dokonce prohrávali, ale nakonec jsme sílu ukázali. V tom vidím také obrovský posun týmu. Minulý rok jsme hráli takhle vyrovnanou sérii se Zlínem a dvakrát jsme prohráli na sedmičky a jednou posledním hodem z devíti metrů. To, že jsme se to naučili zvládat, pro mě dokládá posun, který jsme udělali.

Získali jste další zkušenosti?
Samozřejmě jich strašně moc zbývá na posbírání. Myslím, že se opravdu udělal kus práce. Výsledek proti takhle nepříjemnému soupeři je toho důkazem. Jsem za to rád.

O fanoušky se můžeme opřít

Do série jste naskakoval až v jejím průběhu, předtím vás zbrzdilo zranění. Jak jste se v zápasech cítil?
Nazval bych to takovým štěstím začátečníků. Dva a půl až tři měsíce jsem netrénoval, nehrál a de facto nedělal házenkářsky vůbec nic. Ze zkušenosti jsem ale věděl, že po tak dlouhém zranění to v tomto víkendu paradoxně ještě může být dobré. V hlavě to prostě je a tělo se k tomu přidá. Potom to většinou jde dolů, protože není taková trénovanost. Proto jsem také rád, že jsme to zvládli. S každým protahováním by to pro mě bylo asi těžší a těžší, tři měsíce jsem si na míč nesáhl.

Únava se projevila?
Ano, samozřejmě (usmívá se). Dokážu s tím nějak pracovat, ale v sobotním utkání, kdy bylo potřeba jet na maximum až do konce, tak jsem toho měl opravdu dost. To musím přiznat, že jsem se dlouho tak vyčerpaný necítil. Ale tím, že se to povedlo, tak to euforie a adrenalin nějakým způsobem dokáže vymazat.

Na play-out jste se chystali s bývalým reprezentačním trenérem Jaroslavem Hudečkem. Pečlivé přípravy se vyplatily?
Myslím, že jsme víc udělat nemohli. Kluci i trenéři tomu věnovali všechno. Zvedli jsme na nějaké období i tréninkové dávky, počty videí, počty taktických tréninků a tak dále. Bylo to pak jen o tom, abychom to dokázali v zápasech prodat. To se v koncovkách povedlo, takže z tohoto pohledu jsme taky spokojení.

Jak jste si užíval podpory litovelských fanoušků?
Určitě hrozně moc. Tady je to strašně příjemné, už v Kopřivnici nám vytvořili super prostředí. My víme dlouhodobě, že se o fanoušky můžeme opřít. Překvapení to nebylo, ale nicméně velké díky.