Přinášíme překlad rozhovoru, který Quim Vaillo poskytl v listopadu španělskému serveru Valonmano.com o svém působení jako hráč házené v Tatranu Litovel v české lize.



Studium, vášeň pro sport, příznivá komunikace s klubem a vlastní videosestřih zavedly Quima Vaillo Solé až do Litovle. Asi 20 minut autem od Olomouce, města, kde teď pobývá na svém studijním pobytu v rámci programu Erasmus, mladý Katalánec změnil svůj obvyklý zelenobílý dres na čistě bílý.  

Dohoda litovelského klubu s hráčem, která probíhala na dálku a Quim ji podpořil videosestřihem svých gólů, přinesla po jeho příjezdu rychle ovoce a Quim se stal z jeho místa v levém rohu hřiště jedním z nejlepších střelců týmu z Česka. Jednadvacetiletý hráč si tak maximálně s litovelským týmem užívá dobrodružství daleko od domova.
  
Řekni nám něco o své hráčské kariéře před studijním pobytem v Česku. Kde jsi hrál, úspěchy, příhody,...
Až dosud jsem se obecně sportovně a házenkářský vyvíjel ve svém domovském městském klubu OAR Gràcia Sabadell (asi dvousettisícové město 20 km od Barcelony, pozn. red.). Do klubu jsem vstoupil, protože jsem hledal alternativní sport k futsalu, který jsem hrál ve škole. Chtěl jsem poznat nové přátele a více se ve sportu prosadit. Rodinný přítel Antoni Moix, bývalý president klubu, mi navrhnul zkusit štěstí nejprve v B týmu žáků a přesvědčil mě, že není pozdě začít hrát házenou. Tým vedl Gerard Gomis, bezvadný člověk, který mi dal potřebné základy. Nikdy jsem si nedokázal představit, že za deset let budu v Sabadellu kapitánem mužského celku a každý víkend zažívat tolik pocitů očekávání a nadšení.          

Co jsi vlastně věděl o české lize? Jak ses dozvěděl právě o Tatranu Litovel?
Upřímně velmi málo. Znal jsem jen některé výborné české reprezentanty, hlavně Filipa Jíchu. Nakonec jsem požádal o pomoc Jordi Jodara, mého dřívějšího trenéra z první národní ligy (třetí nejvyšší soutěž ve Španělsku, kterou hraje Sabadell, pozn. red.). Ten mi pomohl kontaktovat několik lidí (v Barceloně loni působili právě Jícha a Michal Kasal, pozn. red.), aby mi pomohli se rozhodnout. Nakonec mi doporučili tým, který hrál Extraligu, nejvyšší soutěž, ale v posledním ročníku smolně sestoupil.    



První utkání, vítězství a 7 branek. Jaké pocity jsi měl ze svého debutu v barvách Tatranu Litovel?
Byly to opravdu podivné pocity. Bylo to poprvé v mém životě, kdy mi chyběla zelená barva na dresu. Byl jsem z této nové zkušenosti velmi nervózní. Jako vše nové, bylo to děsivé, ale ukáže to to nejlepší z vás. Ovšem podpora mých spoluhráčů, důvěra trenéra a přízeň diváků způsobila, že to byl skutečně snový debut.  

Víme, že jsi hrál ve Španělsku první národní ligu, jaké jsou hlavní rozdíly mezi českou a španělskou házenou?  
Hlavně fyzické rozdíly a rychlost hry. Postava českého házenkáře je robustnější a silnější, než u hráčů naší  první národní ligy ve Španělsku. Nicméně energie a rychlost našich hráčů nám zase umožní mnohem více rozvíjet dynamičtější a taktičtější hru. Češi hrají velmi dobře za devítkou, na pivotu a mají velmi silnou zataženou obranu 0:6. Rozhodčí jsou hodně tolerantní k trestům. Vylučuje se až za zřejmé hrubé zákroky a za nesportovní chování.  

Kdy ses rozhodl zkusit studovat v zahraničí v rámci programu Erasmus? Proč Česká republika?
Na začátku loňského roku jsme ve škole dostali příležitost vstoupit do programu Erasmus+. Z mého pohledu to bylo něco, co chci zažít - poznat jiné kultury, nové přátele, cestovat po Evropě… A to vše pod hlavičkou studenta. Doslech jsem se o univerzitním městě Olomouc a měl jsem řadu doporučení na její prostředí, univerzitu a její vybavení (Quim studuje ošetřovatelství a hodně se pohybuje v olomoucké nemocnici, pozn. red.). Dalším bodem ve prospěch Olomouce byla ekonomická úroveň. Studentsky orientované město je ekonomicky výhodné pro domácí i zahraniční studenty.    



Z jakého důvodu ses rozhodl spojit studia ještě navíc s působením jako poloprofesionální hráč?
Jednoduše proto, že je pro mě nemožné opustit házenou na tak dlouhou dobu. Doma jsem byl zvyklý na 4 tréninky týdně a zápas o víkendu. Jakmile vstoupíte do tohoto rytmu, je obtížné se z toho dostat. Působení v klubu jako je Tatran Litovel mě ujistila, že neztratím formu a touhu soutěžit na vysoké úrovni.    

Jaké cíle, ty osobně a klub, máte na letošní sezónu?
Jako tým musíme realisticky přihlédnout ke svým kvalitám a být trpěliví. Musíme dosáhnout stabilnějších výkonů co nejrychleji to půjde, to je náš hlavní cíl. Jsme na správné cestě, ale vzhledem k nepravidelnosti ligy v této sezóně máme před sebou ještě hodně práce. Tým musí ještě vyzrát, aby si mohl plnit vyšší ambice. Ale věřím, že za dva roky bude moje odpověď odlišná.  
  
A pokud jde o mne, mým jediným cílem je pomáhat týmu a plnit zde svoji novou roli. Je to pro mě nový svět. Tady v Česku se učím jiný způsob chápání házené.  Doufám, že ho budu moct předat svým spoluhráčům zpátky ve Španělsku, aby se naše hra obohatila a zlepšila naše výkony.

Autor rozhovoru: Sergi Laliga
Překlad: Radovan Šimek