Zemřel Jan Hándl, celkem třikrát trénoval i házenkáře Tatranu Litovel
Zemřel Jan Hándl, celkem třikrát trénoval i házenkáře Tatranu Litovel
Smutná zpráva zasáhla rodinu, přátele, ale i nespočet bývalých svěřenců a kolegů z házenkářského hnutí. Jan Hándl zemřel 4. února 2025 ve věku 75 let. Řadu let působil jako ředitel základní školy Nedvědova v Olomouci, ale známý byl i jako nadšený házenkář a úspěšný trenér. Angažoval se také ve veřejném životě, v letech 2006–2010 byl členem olomouckého zastupitelstva. U házenkářů Tatranu Litovel působil celkem třikrát v 90. letech a na začátku nového tisíciletí.
Jako zkušený trenér 1. třídy s praxí v olomoucké ženské házené TJ Zora nebo u družstva dorostu a mužů PS Olomouc přišel do Litovle za "trenérským chlebem" k družstvu mužů Tatranu v roce 1991. Pod jeho vedením se podařilo vyhrát divizní soutěž 1991/92 a postoupit do 2. národní ligy. Následující sezonu dotáhl své družstvo jako nováčka 2. NL překvapivě až na 1. místo. V tuto dobu vedl muže Tatranu po 3 sezony do roku 1994. K házené v Litovli má velice silný a kladný vztah a tak se ještě vrátil jako trenér na střídačku mužů v sezoně 1999/2000 (3. liga) a potom ještě v čísti sezón 2004/2005 a 2005/06, kdy vedl v 1. lize družstvo mužů Tatranu, další působení mu nedovolily zdravotní obtíže.
Družstvo mužů po posledním utkání sezóny 1991/92 v Napajedlech: Trenér Hándl, Navrátil, Gottfried, Kohoutek, Burian, Žouželka, Valenta, Kejval D., Robenek, ing. Zmund, Beňa, Kuchař, Krejčíř R., Sléha, Čtvrtníček, Horváth, Havlíček, Ehrenberger, Číhal.
Přesto byl v Litovli několik sezón pravidelným účastníkem ligových zápasů v domácí hale, pečlivě sledoval a hodnotil výkony hráčů a celého družstva. Netajil se, že byť byl hráčem a dlouholetým úspěšným trenérem olomoucké házené, je litovelský klub jeho srdeční záležitostí.
V posledním roce jsme Janá Hándla mohli vidět také na společenských akcích k 90 letům házené v Litovli.
Charizma Jana Hándla bylo obrovské, čímz skvěle kompenzoval svoji malou tělesnou výšku. Také uměl pracovat s intonací a dikcí řeči. Jeho mírně chraplavý hlas uměl být medově pochvalný i pěkně řízně kritický. Přestože byl na hráče (a jistě i žáky své školy) náročný a tvrdý, byl naprosto oblíbený. Pro knihu 80 let házené v Litovli v roce 2014 napsal tyto vzpomínky:
Družstvo mužů Tatranu Litovel – vítěz 2. národní ligy 1992/93: Navrátil, Hándl, Kohoutek, Ehrenberger, Hájek, Krejčíř R., Valenta, Havlíček, Černý, Zmund, Beňa, Anton, Horváth, Kuchař, Schejbal, Čtvrtníček, Žouželka, Kejval D., Robenek, Sléha.
Značně nekompletní sestava mužů Tatranu Litovel 2005/2006: Masér Navrátil, Pazdera, Habermann, Šimek, Hanák, Schmalz, Bakalář, trenér Hándl - asistent Sléha, M. Havlíček, R. Müller, Pohlmann, Barabáš, Šuba.
Dále mi dovolte připojit osobní vzpomínky.
Mé první setkání s Janem Hándlem bylo na konci 90. let kdy jsem byl ještě v dorostu. Někdy na podzim již bylo sychravo a trénovali jsme na venkovním hřišti pod umělým osvětlením. Po nás měli mít trénink muži. Jenže to byla doba snad největšího útlumu mužské házené v Litovli. Pád do 3. ligy, pamatuji si, že se tým párkrát ani nesešel k utkání. Na ten trénink mužů tam čekal snad jediný hráč. Myslím, že to byl Pavel Štěpánek. Hándl pozoroval konec tréninku dorostenců a pak říká trenérovi Sitárovi: "Sašo, takhle to neumím dělat, vyřiď výboru, že končím." A pak si už jen vybavuji, jak kolem hřiště projíždí jeho malé auto, snad polský Fiat. Prostě chlap správných zásad - věci se mají dělat pořádně, nebo vůbec.
Poté jsme měl možnost s ním absolvovat necelé dvě sezóny v družstvu mužů, bylo mi něco málo přes 20 let, studoval jsme vysokou školu. Nebudu se tajit tím, že jsem nikdy svými házenkářskými dovednostmi extra nevynikal, musel jsem si to vydřít tréninkem. Na tréninku jsem opakovaně zkazil nějakou důležitou přihrávku. Trenér Hándl vybuchl a křičí na mě: "Šímo, ty seš študýrovanej člověk, ku*va, jak to tak blbě můžeš nahrát!" A měl pravdu...
Ke konci trenérského působení jej trápily jeho kyčle. "Karliku, podej mi židli, prosim tě." Správce haly dovezl na střed hřiště kancelářskou židli na kolečkách. Z ní trenér Hádl dirigoval nácvik signálů na jednom brankovišti. Někdo něco zase zkazil a Hádl vstal z židle tak prudce, že židle na kolečkách odjela až do druhé branky... Nezapomenutelná komická situace.
Přijeli jsme na utkání do Prahy na Chodov. Tři hodiny na cestě, rozlámaní z autobusu, v hale se dohrával florbal, už to mělo zpoždění. Všechny šatny obsazené. Trenér Hádl rozrazil dveře šatny a spustil svoji specifickou dikcí: "Kdo neumi chytit balón do ruky, kdo do neumi hodit, tak se honi shrbené po hřišťu s plastovéma hokejkama za děravim mičkem. A ven!" Pražští florbalisté na něj zůstali jen hledět s otevřenými pusama, kdo to jako sakra je! Jó, takový byl Jan Hándl!
Když jsem se potom přesunul do funkcionářských pozic, dokázali jsme se posunout od těch dom na konci 90. let až do Extraligy, či hrát dál špici první ligy, dokázal nás vždy pochválit. "Šímo, děláte to dobře," říkával. A já so toho velmi cením.
Poslední rozloučení s Janem Hándlem se uskuteční v pondělí 10. února v 10:40 v obřadní síni olomouckého krematoria.
Umístění družstva mužů Tatranu Litovel pod vedením Jana Hándla
Jako zkušený trenér 1. třídy s praxí v olomoucké ženské házené TJ Zora nebo u družstva dorostu a mužů PS Olomouc přišel do Litovle za "trenérským chlebem" k družstvu mužů Tatranu v roce 1991. Pod jeho vedením se podařilo vyhrát divizní soutěž 1991/92 a postoupit do 2. národní ligy. Následující sezonu dotáhl své družstvo jako nováčka 2. NL překvapivě až na 1. místo. V tuto dobu vedl muže Tatranu po 3 sezony do roku 1994. K házené v Litovli má velice silný a kladný vztah a tak se ještě vrátil jako trenér na střídačku mužů v sezoně 1999/2000 (3. liga) a potom ještě v čísti sezón 2004/2005 a 2005/06, kdy vedl v 1. lize družstvo mužů Tatranu, další působení mu nedovolily zdravotní obtíže.
Družstvo mužů po posledním utkání sezóny 1991/92 v Napajedlech: Trenér Hándl, Navrátil, Gottfried, Kohoutek, Burian, Žouželka, Valenta, Kejval D., Robenek, ing. Zmund, Beňa, Kuchař, Krejčíř R., Sléha, Čtvrtníček, Horváth, Havlíček, Ehrenberger, Číhal.
Přesto byl v Litovli několik sezón pravidelným účastníkem ligových zápasů v domácí hale, pečlivě sledoval a hodnotil výkony hráčů a celého družstva. Netajil se, že byť byl hráčem a dlouholetým úspěšným trenérem olomoucké házené, je litovelský klub jeho srdeční záležitostí.
V posledním roce jsme Janá Hándla mohli vidět také na společenských akcích k 90 letům házené v Litovli.
Charizma Jana Hándla bylo obrovské, čímz skvěle kompenzoval svoji malou tělesnou výšku. Také uměl pracovat s intonací a dikcí řeči. Jeho mírně chraplavý hlas uměl být medově pochvalný i pěkně řízně kritický. Přestože byl na hráče (a jistě i žáky své školy) náročný a tvrdý, byl naprosto oblíbený. Pro knihu 80 let házené v Litovli v roce 2014 napsal tyto vzpomínky:
Družstvo mužů Tatranu Litovel – vítěz 2. národní ligy 1992/93: Navrátil, Hándl, Kohoutek, Ehrenberger, Hájek, Krejčíř R., Valenta, Havlíček, Černý, Zmund, Beňa, Anton, Horváth, Kuchař, Schejbal, Čtvrtníček, Žouželka, Kejval D., Robenek, Sléha.
| Mé první seznámení s litovelskou házenou | |
| Asi v roce 1969 jsem hrál za PS Olomouc druhou ligu a na pozvání litovelských házenkářů jsme jeli hrát přípravné utkání na tehdejší hřiště u gymnázia. Hřiště bylo pískové, šatny ve škole. Poprvé jsem hrál proti litovelským legendám, jako byli pánové Letocha, Kejval zvaný Baryn, bratři Čiklové a další. Tito pánové předtím, než přestoupili na handball, byli vynikající v české házené. Výsledek si nepamatuji, ale bojovnost domácích však ano. Však to byli chlapi jak hory. Ani ve snu mě nenapadlo, že své trenérské řemeslo budu provozovat právě tady a s jakou láskou budu na všechny hráče a funkcionáře vzpomínat. |
| Jak jsem se dostal na litovelskou lavičku | |
| Na podzim 1990, se mi ozval předseda oddílu ing. Karel Zmund, jestli bych nešel pomoci oddílu jako trenér, protože družstvo bylo v krajském přeboru na sestup. Ani jsem dlouho neváhal, protože v té době jsem nic netrénoval. Do Litovle jsem jezdil z Olomouce autobusem, no, taková byla doba. Podařilo se mi mužstvo konsolidovat a hráči měli chuť spolu se mnou a výborem házenou v Litovli pozvednout. Během mého působení se mi podařilo krajský přebor udržet, příští rok jej vyhrát a postoupit do 2. ligy a i tuto soutěž vyhrát. Mé heslo, které jsem hráčům vtloukal do hlav, bylo „Jedině vítězstvím nabývá neděle smyslu!“ a mohu říct, že jsme se jím drželi. Je pravda, že jsem na hráče křičel, že je „zabiju“. Je také pravdou, že někteří hráči měli vždy před utkáním tzv. „drkoty“, prostě strach, ale platilo to!!! |
Značně nekompletní sestava mužů Tatranu Litovel 2005/2006: Masér Navrátil, Pazdera, Habermann, Šimek, Hanák, Schmalz, Bakalář, trenér Hándl - asistent Sléha, M. Havlíček, R. Müller, Pohlmann, Barabáš, Šuba.
Dále mi dovolte připojit osobní vzpomínky.
Mé první setkání s Janem Hándlem bylo na konci 90. let kdy jsem byl ještě v dorostu. Někdy na podzim již bylo sychravo a trénovali jsme na venkovním hřišti pod umělým osvětlením. Po nás měli mít trénink muži. Jenže to byla doba snad největšího útlumu mužské házené v Litovli. Pád do 3. ligy, pamatuji si, že se tým párkrát ani nesešel k utkání. Na ten trénink mužů tam čekal snad jediný hráč. Myslím, že to byl Pavel Štěpánek. Hándl pozoroval konec tréninku dorostenců a pak říká trenérovi Sitárovi: "Sašo, takhle to neumím dělat, vyřiď výboru, že končím." A pak si už jen vybavuji, jak kolem hřiště projíždí jeho malé auto, snad polský Fiat. Prostě chlap správných zásad - věci se mají dělat pořádně, nebo vůbec.
Poté jsme měl možnost s ním absolvovat necelé dvě sezóny v družstvu mužů, bylo mi něco málo přes 20 let, studoval jsme vysokou školu. Nebudu se tajit tím, že jsem nikdy svými házenkářskými dovednostmi extra nevynikal, musel jsem si to vydřít tréninkem. Na tréninku jsem opakovaně zkazil nějakou důležitou přihrávku. Trenér Hándl vybuchl a křičí na mě: "Šímo, ty seš študýrovanej člověk, ku*va, jak to tak blbě můžeš nahrát!" A měl pravdu...
Ke konci trenérského působení jej trápily jeho kyčle. "Karliku, podej mi židli, prosim tě." Správce haly dovezl na střed hřiště kancelářskou židli na kolečkách. Z ní trenér Hádl dirigoval nácvik signálů na jednom brankovišti. Někdo něco zase zkazil a Hádl vstal z židle tak prudce, že židle na kolečkách odjela až do druhé branky... Nezapomenutelná komická situace.
Přijeli jsme na utkání do Prahy na Chodov. Tři hodiny na cestě, rozlámaní z autobusu, v hale se dohrával florbal, už to mělo zpoždění. Všechny šatny obsazené. Trenér Hádl rozrazil dveře šatny a spustil svoji specifickou dikcí: "Kdo neumi chytit balón do ruky, kdo do neumi hodit, tak se honi shrbené po hřišťu s plastovéma hokejkama za děravim mičkem. A ven!" Pražští florbalisté na něj zůstali jen hledět s otevřenými pusama, kdo to jako sakra je! Jó, takový byl Jan Hándl!
Když jsem se potom přesunul do funkcionářských pozic, dokázali jsme se posunout od těch dom na konci 90. let až do Extraligy, či hrát dál špici první ligy, dokázal nás vždy pochválit. "Šímo, děláte to dobře," říkával. A já so toho velmi cením.
Poslední rozloučení s Janem Hándlem se uskuteční v pondělí 10. února v 10:40 v obřadní síni olomouckého krematoria.
Umístění družstva mužů Tatranu Litovel pod vedením Jana Hándla
6.2.2025 | Radovan Šimek | Přečteno: 401x
