Sezóna 2008/2009 přinesla spoustu práce a s ní spojených opojných okamžiků vítězství, ale i poznání, že ne všechno jde tak, jak bychom si my trenéři představovali.

Sezóna 2008/2009 přinesla spoustu práce a s ní spojených opojných okamžiků vítězství, ale i poznání, že ne všechno jde tak, jak bychom si my trenéři představovali.

Hned na začátku roku jsme shromáždili kluky ročníků 1998 a 1999. Měli jsme s trenérským kolegou Kubou Schmalzem štěstí hned v několika ohledech. Tím prvním byl počet kluků - 20 hráčů je z hlediska perspektivy družstva ideální počet. I díky tomu jsme se rozhodli postavit dva týmy podle ročníků. Dalším našim šťastným bodem byl zájem kluků a jejich pracovitost. Až na drobné výjimky všichni, tzn. kluci, ale i my, trenéři, jsme chodili na tréninky rádi a rádi se učili novým věcem. Posledním, neméně důležitým bodem, byl zájem rodičů. Mohu říct, že za dobu své osmileté trenérské praxe jsem se s takovým nadšením a ochotou rodičů nesetkal.

Ročník 1998 hrál ve žlutých dresech, a proto jsme je začali označovat jako "žlutí". Od samotného začátku sezóny se nám potvrdilo, že naše orientace na osobní obranu po celém hřišti byla správná. Kluci se naučili pracovat na nohách a vytlačovat soupeře z míst, která jsou pro vlastní branku nebezpečná, naučili se získávat míče čistým způsobem a tím přecházet do rychlých protiútoků, naučili se využívat volných prostorů v útoku jak s míčem, tak i bez míče.
Většinu soupeřů z regionu naši hráči převyšovali rozdílem několika tříd, jen s Velkou Bystřicí máme záporné skóre. Jednou jsme s nimi prohráli na podzim v Bystřici, ale to nám scházeli dva kluci, a jednou jsme s nimi dost nešťastně prohráli v zimě o jeden gól na turnaji v Zubří. Musím říct, že některým klukům jejich snadné výhry časem stouply do hlavy, a proto jsme se snažili najít  soupeře, kteří by nám byli vyrovnanými protivníky, případně o něco lepší. Ještě před vánocema jsme se zúčastnili turnaje v Ostravě. Pro naše hráče to bylo první setkání s velkou házenou. Po úvodním rozkoukávání a hledání sebe sama se nakonec dostali až do finále. Na turnaji hráli jako celek velmi dobře a Denis Vařeka byl všemi trenéry ohodnocen jako nejlepší brankář turnaje a přivezl si krásný pohár.
V únoru jsme se zúčastnili velkého třídenního turnaje v miniházené v Zubří. Byla to pro kluky další zkušenost. Turnaje se zúčastnilo celkem 32 týmů a tolik hráčů a diváků v hale naši kluci nikdy předtím nezažili. Než se stačili rozkoukat, prohráli, jak už jsem zmínil, s Velkou Bystřicí a hned potom s domácím "áčkem" (ač byli vedeni jako "C", ale to je oblíbená finta týmů ze Zubří a Karviné J). Ale všech dalších 6 zápasů jsme již vyhráli a celkově obsadili 9.místo. Herně jsme ale, dle mého odhadu, patřili kolem 5.místa a byl jsem s výkonem i přístupem kluků velmi spokojený.
Pro jarní část soutěže jsem se snažil žluté přihlásit do soutěže mladších žáků, hlavně proto, aby si už zvykali na velkou házenou. Bohužel se to z několika důvodů nepodařilo. Když nevyšel "přestup" do vyšší kategorie, chtěl jsem, aby se žlutí zúčastnili pár soutěžních turnajů v miniházené v severomoravské oblasti (byť mimo soutěž), kde by se střetávali s více kvalitními soupeři, ale to se také bohužel nepodařilo. No a protože se hráči Velké Bystřice přehlásili do vyšší kategorie, neměli jsme u nás ve středomoravské oblasti žádnou konkurenci.
V březnu jsme si zahráli na turnaji ve Velké Bystřici a začátkem května v Karviné. V těchto případech byla spokojenost už menší, z Karviné dokonce vůbec žádná. Jediným pozitivem bylo, že si někteří kluci snad uvědomili, že silnými řečmi se zápasy nevyhrávají. Na druhou stranu ale musím uznat, že oba turnaje byly "šestkové" a všichni naši soupeři byli na tuto hru zvyklí. Kromě nás. Kluci neměli zažité některé důležité návyky a hráli jako na malém hřišti.

Celek žlutých tvořili Denis Vařeka jako univerzál použitelný do branky i do pole. Jeden z nejlepších brankářů, jaké jsem letos v této věkové kategorii viděl, a i v útoku se dokázal svou dravostí prosadit. Dále Míša Zavadil - hráč s nenapodobitelnou kličkou, na kterém mě fascinovalo, s jakým přehledem a lehkostí se dokázal dostávat do šancí a proměňovat je. Matěj Nantl - kdyby se mohlo v házené jen útočit, byl by mistrem světa. Střelec, který má vrozené předpoklady a ví kdy, jak a kam vystřelit a většinou mu to tam padlo. Tomáš Řmot - jediný levák, proto často hrál jen na křídle, ale jeho přehled a umění vystihnout správný okamžik náběhu, proskoku či střelby je skvělý. Snad jediný hráč, který uměl dostat  míč k pivotovi. Adam Žák - rafan v obraně, bojovník, který nerad prohrává. Zpočátku se prosazoval i střelecky, ale ke konci jara to bylo se střelbou, hlavně proti vyrovnanějším soupeřům, slabší. Ale když se chce rozběhnout, tak má tah na branku jako nikdo jiný. Jirka Kráčmar - výborný v obraně. Očekávám, že z něho bude výborný pivot. Umí ve stísněném prostoru chytnout míč, uvolnit se a vystřelit. Pokud za brankou nestojí s kamerou taťka, tak i dává góly J. David Číhal - v obraně taky výborný, zato ta střelba ... A ono by se stačilo podívat na brankáře. Často jsem měl pocit, že David zavře oči a dá jen bombu. Navíc ho srážely technické chyby, konkrétně nenapodobitelný poskok a tím i často pískané kroky. Ale pozor. Ne že by David góly nedával. Jen byly okamžiky, např. na turnaji v Zubří, kdy se do šancí dostával a družstvo jeho góly potřebovalo, ale on trefoval brankáře nebo hodil míč mimo.
V jarní sezóně jsme ještě přibrali na podzim modrého Martina Pekaře a Pavla Lakomého. Martin je čiperný a rychlý hráč, který měl zpočátku obavu, že si mezi žlutýma nezahraje, ale opak byl pravdou. Výborně bránil, začal i střílet góly a stal se platnou součástí družstva. Jediným, čím mě psychicky drtil, byly jeho často se opakující snahy nechat házené a dělat něco jiného. Naštěstí se mi ho vždycky podařilo "ukecat" J. Pavel je ... expert. Často nemocný a proto často chybějící na tréninku. Ale když se tréninku zúčastnil, všichni museli vědět, že tam je J. Kluk je to pohyblivý, obratný a věřím tomu, že časem o něm budou všichni vědět kvůli jeho házenkářskému umění. V zimě k nám přešel z mladší miniházené Dan Švec. Dostával příležitost v brance. Bylo to pro něj těžké, protože chytal rány od hráčů o dva roky starších. Přesto mohu říct, že v mnoha zápasech zachytal velmi dobře. Jen mu schází schopnost udržet koncentraci po celý zápas.

Modří byli všichni, kromě Davida Sedláře, ročník 1999 a zhodnotí je jejich trenér Kuba Schmalz. Z mého pohledu z povzdálí mám jen pár postřehů. Davida Sedláře jsme nechali chytat s mladšími spoluhráči z toho důvodu, že jsme neměli k modrým brankáře, a vyplatilo se to. Postupně získával jistotu a byly zápasy, kdy byl neprůstřelný. Tahouny družstva byli Jirka Štencl a Peťa Finger. Jirka je takové modré vydání Matěje Nantla. V útoku výborný, zato do obrany se mu moc vracet nechtělo. Jirku jsme brávali i na turnaje se žlutými. Peťa by mohl být výborný hráč, ale musí přidat na důrazu a zdravé agresivitě, musí se chtít porvat o míč. Z mého pohledu největší pokrok udělali Radkové Müller a Chytil. Oba dva rvaví v obraně a nebojácní v útoku. Dominik Večeřa - další nebojácný rafan, jen kdyby ten míč se nemusel při házené používat J. Míša Kobza - dlouho a dlouho nemocný a dalo mu hodně práce dostat se zpátky tam, kde byl před nemocí. Nakonec se mu to povedlo. Asi nejlepší obránce modrých (z mého pohledu). Součástí družstva ještě byli Matěj Přikryl a Vašek Pinkava. Matěj je hráč, který má z modrých snad nejlepší techniku zpracování míče, přihrávky i střelby. Schází mu ale zápal do hry. Až (nebo pokud) jej získá, věřím, že bude jeden z nejlepších.
Modří postupně vstřebávali taje osobní obrany a hry jeden na jednoho. Zpočátku končívali v poli poražených, postupem doby se ale zlepšovali a věřím, že v nové sezóně převezmou štafetu po žlutých a vítězných zápasů bude přibývat.

Závěrem tohoto článku chci poděkovat všem hráčům a rodičům za perfektní spolupráci. Jak jsem již na začátku uvedl, byl jsem velmi spokojen, snad bych mohl i říct, že jsem byl na svoje žluté kluky pyšný. Po dlouhém a těžkém rozhodování jsem se nakonec rozhodl ukončit po 8 letech práci trenéra u kluků a rozhodl se od nové sezóny založit oddíl dívčí házené. Chci dát dohromady holky ve věkových kategoriích 1997-98, 1999-00 a 2001-02. A proto, kluci, pokud máte sestru nebo kámošku, nebo vy, rodiče, máte dceru narozenou v uvedených letech, řekněte jí o tom, jaká je házená pěkná hra. Pošlete ji za mnou nebo mi zavolejte. Číslo na mě máte. V září s holkama začínáme a to si pište, kluci, že vás budeme chtít brzo porážet. Vsadíme se?