Své reprezentační premiéry se na přípravném turnaji v polském Lubinu dočkal házenkář Matěj Konšel. Jednadvacetiletý odchovanec Litovle se za národní tým představil v zápasech proti Rusku, Bělorusku i domácí reprezentaci. Ve všech třech utkáních se hráč, který v letošní sezoně působí v extraligových Hranicích, zapsal do střelecké listiny, z čehož měl pochopitelně radost.

"Bál jsem se, jestli nějaký gól na turnaji vůbec dám. Když sem se trefil už v prvním zápase, tak to ze mě spadlo a pak už to bylo lepší," pochvaloval si. Český reprezentační výběr složený zejména z mladších a méně zkušených házenkářů sice na turnaji ani jednou nezvítězil, hráči však mohli načerpat nové zkušenosti. "Nám hráčům z extraligy to otevřelo oči," prohlásil Matěj Konšel.

Jaké to bylo zahrát si premiérově v dresu české seniorské reprezentace?

Zážitek to byl určitě obrovský. Strašně jsem se na to těšil a byl to pro mě šok, že jsem byl vůbec nominovaný. Na druhou stranu mi to spíš otevřelo oči, že ta házená je kvalitou trošku někde jinde. Přinesl jsem si z toho nějaké zkušenosti, ale hlavně jsem pochopil, že mám na sobě ještě víc pracovat.

V jakých ohledech soupeři z Ruska, Běloruska a Polska nejvíce vynikali?

Hlavně ve fyzických parametrech. Já mám 195 centimetrů a připadal jsem si tam hodně malý (usmívá se). Za prvé ti soupeři byli vysocí, měli velkou svalovou hmotu a fyzicky na tom byli výborně. Jejich dynamika byla taky někde jinde. Po té herní stránce jsou také vyspělejší, protože hrávají v předních evropských klubech.



V každém zápase jste si připsal dvě vstřelené branky. Můžete s tím být spokojený?

Za to, že jsem si dal nějaký ten gól, jsem byl strašně rád. Ale určitě to nebylo nejlepší, přece jen to byl nezvyk z české extraligy, takže jsem toho hodně nastřílel do bloků. Bál jsem se, jestli nějaký gól na turnaji vůbec dám. Když sem se trefil už v prvním zápase, tak to ze mě spadlo a pak už to bylo lepší.

Nejvíce můžete být spokojeni s úvodním soubojem s Ruskem, kterému jste podlehli o tři góly?

Myslím, že v tomhle zápase jsme hráli celkově dobře. Bohužel následující zápas proti Bělorusům se nám nepovedlo skoro nic. Proti Polsku jsme do poločasu hráli vyrovnaně, ale s Ruskem se nám zadařilo asi nejvíc.

Jak vás mezi sebe přijali reprezentační spoluhráči?

Probíhalo to v pohodě, z těch starších jsem byl trochu nervózní, ale měl jsem výhodu v tom, že nás tam bylo hodně nováčků, takže to bylo spíš takové, že jsme se tam potkali kluci z extraligy. Nebylo to tak, že bych tam mezi ně přišel sám.

Brankář Petr Štochl v jednom rozhovoru říkal, že vás vůbec neznal, ale že jste jej překvapil střelbou, kterou máte nejtvrdší ze všech hráčů. Co říkáte na takovou pochvalu?

Rozhodně to potěší. Já asi budu profitovat vždycky z té rány, takže tohle mě hodně potěšilo (usmívá se).

A jak vaše vystoupení na turnaji hodnotili trenéři?

Ne nějak kriticky. Ale nám klukům z extraligy říkali, že aspoň víme, jak to vypadá na té už skoro světové úrovni a že máme dál na sobě pracovat, že jsme viděli, jak to funguje a že česká extraliga tady v tomhle zaostává, jak ve fyzických trénincích, tak i v herních. Nám hráčům z extraligy to otevřelo oči.

Blíží se play off o postup na mistrovství světa proti Srbsku. Zahrát si v týmu s největšími hvězdami v čele s Filipem Jíchou by byl asi velký zážitek, že?

To samozřejmě ano, ale pořád jsem nohama na zemi. Vím, že jsem na tom turnaji byl především kvůli zraněním a absencím některých hráčů. Když to vezmu objektivně, tak si myslím, že teď se možná dlouho na reprezentační sraz zase nepodívám. Samozřejmě byl bych rád, ale přece jen tam jsou jiní hráči o hodně kvalitnější, kteří musejí do bojů se Srbskem nastoupit.

Nabyté zkušenosti se vám každopádně budou hodit už teď v závěru klubové sezony. Jaké máte ambice s Hranicemi?

Cíle se stanovily už před sezonou, že musí být určitě medaile, nejlépe ta zlatá. V průběhu sezony byli pořád nějací hráči zranění, teď už se do toho ale nějak dostáváme. Budeme rádi za třetí místo, ale chtěli bychom zkusit ještě urvat i nějaké to vyšší. Uvidíme, jak to dopadne teď o víkendu v Plzni. Tam se asi rozhodne, jestli ještě můžeme pomýšlet na zlato nebo na to stříbro.

Tatran Litovel v první lize bojuje o postup do extraligy. Vy jste svému mateřskému klubu ve třech jarních zápasech pomohl, bude ještě do konce sezony nějaká další šance naskočit?

To složitější otázka, záleží, jak se domluví vedení Litovle s vedením Hranic. Zdá se mi, že to tam trochu vázne v komunikaci, něco se dohodlo a teď se přesně neví, jak. Opravdu vůbec nevím, jak to je a teď je to mezi oběma stranami, v tomhle já bohužel to hlavní slovo nemám. Ale určitě se tam nějaké zápasy Hranic a Litovle nekryjí, takže bych snad ještě Litovli měl pomoct, aby se první liga vyhrála a postoupilo se do extraligy.