V poslední době sází Miroslav Nedoma jeden gól za druhým. Litovelskému křídelníkovi se dařilo i ve třetím zápase záchranářské série proti Přerovu. Soupeřova brankáře z různých pozic překonal celkem v osmi případech.

To mu také v klíčovém duelu, který Tatran vyhrál 36:18 a zachránil se v extralize, vyneslo pozici nejúspěšnějšího střelce.

"Nevynechali jsme žádný trénink. Dva týdny se o víkendech vůbec nehrálo, tak jsme tu přípravu museli odmakat. Teď už to máme konečně za sebou a můžeme si užívat zaslouženého volna," liboval si Miroslav Nedoma.

Uvědomujete si bezprostředně po zápase, že jste Litovel právě udrželi v extralize?
Asi si to nějak uvědomujeme. Nebyla to úplně tak velká radost, jako kdybychom vyhráli proti Zlínu. To by bylo určitě lepší. Ale nějakým způsobem nám to dochází (usmívá se).



Byl to pro vás nejtěžší zápas série?
Ano. Přerov hrál bojovně a hlavně začátek prvního poločasu byl podle mě hodně vyrovnaný. Chvilku to trvalo, než mu došly síly a my jsme si pak dokráčeli pro vítězství.

Kladl Přerov větší odpor než při dvojduelu v Litovli?
Myslím si, že určitě ano. Nevím, jestli víc trénovali, nebo jim ta pauza dodala více sil. My jsme také trénovali poctivě, ale toto utkání bylo z těch, co jsme proti Přerovu odehráli, nejnáročnější.

Druhý souboj v sérii nebyl z vaší strany úplně podovedený, byla po něm bouřka v kabině?
Bouřka trošku byla. Trenérovi se to nelíbilo, protože jsme nehráli disciplinovaně. Dalo by se říct, že jsme ten zápas trochu odflákli, i když jsme v něm zvítězili.

Takže asi trenér Krejčíř dohlédl na poctivou přípravu před tímto důležitým střetnutím?
Ano, dohlédl. My jsme vlastně nevynechali žádný trénink. Poctivě jsme se připravovali, tak jako na každý jiný tým.

Bylo těžké trénovat čtrnáct dní, kdy vás o víkendech nečekal žádný ostrý zápas?
Rozhodně. Chtěli jsme už mít pauzu a ten zápas odehrát co nejdříve. Přerov na to ale nepřistoupil, bohužel. Takže jsme do toho prostě museli jít, museli jsme ty tréninky odmakat a nyní máme konečně zasloužené volno.

Vy jste v poslední době často skóroval, což ostatně potvrdilo i toto utkání. Je to vaší střeleckou formou nebo jen dílem náhody?
Nevím, jsem rád, že se mi daří. Teď hodně hraji a padá mi to tam. Samozřejmě mě to těší.

Budete ještě extraligovou záchranu slavit doma v Litovli?
Stoprocentně ji ještě v Litovli slavit budeme, to určitě jo (směje se).

Pro vás to byl, stejně jako pro Litovel, premiérový extraligový ročník?
Ano, tohle byla moje první extraligová sezona.

Jaké vám tedy dala zkušenosti?
Rozhodně mi tato sezona dala hodně. Už jenom to, že se více trénuje. Získal jsem i nějaké zkušenosti s brankáři. Je to úplně něco jiného než v první lize. Člověk u té střelby musí více přemýšlet a celkově je to jiné.

Co vám přineslo hraní s tak zkušeným házenkářem, jako je David Juříček?
Pro mě to byl zážitek. Hlavně jsem rád za jeho rady (usmívá se).

Po celou sezonu za Litovlí stáli její věrní fanoušci, kteří vám při rozhodující partii v Přerově vytvořili prakticky domácí prostředí. Jak moc vám pomohli?
Litovelští fanoušci jsou úžasní. Už když jsme v Přerově hráli během sezony, tak sem za námi přijeli a fandili. Je to parádní a táhlo nás to kupředu.

V sobotu si vaši přiznivci přichystali i pěkný transparent, zažil jste už v házené někdy něco podobného?
Viděl jsem to, akorát když jsme postupovali do extraligy. Nebo, lépe řečeno, když jsme vyhráli první ligu, tak něco podobného bylo ve Dvoře Králové. Jinak nás tímhle naši fanoušci překvapili. Jsem za to rád a děkuji jim za to.