Jako jeho spoluhráči se statečně rval s favorizovaným soupeřem, po prohraném duelu litovelský házenkář Jakub Dolák uznal kvalitu hranického týmu. Spojka Tatranu už se nyní soustředí na další zápasy.

"My prostě pojedeme dál, jsme druhý rok v extralize. Zkusíme doma proti silným týmům urvat nějaké body a venku, když se poštěstí, tak taky," tvrdí pětadvacetile­tý hráč.



Jakube, jak těžké bylo ubránit Cementáře a prosadit se proti nim?
Připravovali jsme se na ně celý týden, věděli jsme, že patří mezi špičku té naší extraligy. Škoda toho prvního poločasu, nechali jsme si to utéct o sedm gólů. Jejich spojky nás přehrávaly, i když jsme se na to připravovali. Na Viktora Hastíka jsme chtěli hrát osobní obranu, ale nevyšlo to. Pak jsme to změnili, ale Hranice byly lepší a zaslouženě vyhrály.

Trápili vás hodně dvoumetroví Rachač se Zemánkem?
Je to tak, že my nemáme takhle zdvojené posty jako oni. Jsou to fyzicky líp vybavení chlapi než my. Pivoti a spojky, těžko se to pak brání. Ale na to se nevymlouváme. Dali jsme do toho všechno, abychom stáhli ztrátu. Ale skončilo to o jedenáct.

Proč vám po vyrovnaném úvodu začaly Hranice gólově unikat?
Nedávali jsme vyložené šance stejně jako minulý týden v Karviné. Plus jsme v obraně nepřistupovali k soupeři a nehráli jsme tak tvrdě. Z toho pak pramenily chyby a oni se pak dostali do sedmigólového náskoku a už se to nedalo zastavit.

Na postu pivota byly určité změny, do zápasu nenaskočil David Juříček.
David už před sezonou řekl, že bude spíš na soupeře jako jsou Kopřivnice a Zlín a že bude více času věnovat rodině.

Situace na pivotu je trošku složitější, že?
Míša Havlíček je normálně křídlo, ale musel změnit pozici. Další pivot Tomáš Hanák má nějaká zranění, takže tam musel jít Havlíček. Teď se přeučuje na pivota, stejně tak tomu bylo u Jirky Číhala, který tam šel ze spojky. Byla to taková improvizace.



Z hlediska osobního výkonu jste se zápasem spokojený? Na začátku druhého poločasu to vypadalo, že jste si narazil při zakončení ruku. Nakonec je to v pořádku?
Ano, to je v pohodě. Jsem na to zvyklý. Docela to šlo, ale to je jedno, protože jsme prohráli o jedenáct a týmový výkon nebyl ideální.

V extralize máte nyní dvě vítězství a pět porážek. Je to dáno silou soupeřů, na které jste teď narazili?
Myslím si, že Hranice byly jeden z nejsilnějších mančaftů, co jsme potkali. Možná stejně silný jako Plzeň. My prostě pojedeme dál, jsme druhý rok v extralize. Zkusíme doma proti silným týmům urvat nějaké body a venku, když se poštěstí, tak taky. Hlavně doma se o to popereme, hráli jsme před dvěma týdny s Lovosicemi a prohráli jsme o tři, to nás hodně mrzelo. Mohli jsme vyhrát. Ale na Hranice jsme tentokrát neměli.

K bouřlivé kulise přispěli také fanoušci z Hranic. Jak jste si užíval atmosféru derby?
Hrál jsem tři roky v Hranicích, byl jsem na to zvyklý. Věděl jsem, že přijedou fanoušci. Bylo to skvělé, myslím, že i litovelských fanoušků přišlo hodně na tribunu a bylo to super. Je tady vždycky výborná atmosféra a vždycky tady strašně rád hraju.

Takže jste se o zápase pobavil s bývalými spoluhráči?
Jejich kádr se trošku vyměnil, takže jsou tam někteří hráči, se kterými se neznám. Ale některé znám. Třeba Pepu Kučerku. To je prostě super gólman, klobouk dolů před ním. Ještě před zápasem jsme kecali. Je to neuvěřitelné, co v těch letech ještě chytne. S kluky jsme si poblahopřáli. Hlavně, že se nikomu nic nestalo a jedeme dál.