Tatran Litovel - házená

Síň slávy

Síň slávy

U příležitosti jubilejního 50. ročníku turnaje O pohár města Litovle vyhlásil 22. srpna 2009 oddíl házené desítku svých nejlepších hráčů historie všech generací.

	Jiří Letocha (1935-2020) - Patřil k největším oporám a osobnostem družstva mužů v 60. letech. Díky své vysoké postavě byl nejlepším střelcem družstva a uměl se i prosadit při přátelských či turnajových zápasech proti prvoligovým družstvům (viz utkání s Duklou Praha v Litovli). Kariéru musel ukončit předčasně kvůli zranění. Měl i trenérské vlohy a v době, kdy působil jako učitel tělesné výchovy v Litovli na učilišti, vedl mládež k jeho oblíbenému sportu - házené. I když bydlí již dlouho v nedalekých Lošticích, je i přes svůj zdravotní handicap pravidelným divákem a věrným fanouškem na ligových zápasech současného družstva mužů.

	Jaroslav Kejval (1935 - 2007) - V době hráčské kariery byl jednou z ústředních postav litovelské mužské házené. "Baryn", jak mu nikdo jinak z házenkářské obce neřekl, byl výborným střelcem s tvrdou ránou jak ze země, tak z výskoku a také rovněž velkou překážkou pro soupeře v obraně. Byl velmi dobrým společníkem při zájezdech na utkání a turnaje, uměl pobavit kolektiv a nezkazil žádnou legraci. Po skončení kariery hráče byl řadu roků obětavým trenérem mládeže, které předával své hráčské zkušenosti. Byl velkou osobností litovelské házené a k té také přivedl i svého syna Dušana.

	František Čikl (1948 - 2004) - Úspěšnou kariéru zřejmě nejlepšího hráče a odchovance litovelské házené začal již jako 18letý starší dorostenec v dresu mužů, kdy se již v sezoně 1966/67 stal nejlepším střelcem družstva. Od této sezony byl nepřetržitě 18x králem střelců družstva mužů Tatranu až do r. 1984. Kromě titulu nejlepšího střelce litovelského družstva byl i mnohokrát nejlepším střelcem soutěží divize a krajských přeborů, ve kterých startoval. Byl velkým talentem na všechny sporty, výborně hrál závodně hokej a byl i technickým fotbalistou. Jeho neomylná levačka platila na soupeře nejen v nižších výkonnostních soutěžích, ale také při konfrontaci v přátelských zápasech s prvoligovými družstvy. Za svou kariéru nastřílel soupeřům jen v mistrovských utkáních mužů 2246 gólů, házenkářskou kariéru ukončil 11. 9. 1988. Na jeho počest pořádá oddíl házené TJ Tatran od roku 2007 zimní turnaj mužů Memoriál Františka Čikla.

	Miloslav Čikl (1946) - Jako hráč na postu střední spojky byl výborným rozehrávačem, se svým bratrem Františkem tvořili výborně sehranou dvojici, jejich akce hrané "poslepu" byly lahůdkou pro oko diváka. Miloš většinou připravoval pozice pro úspěšné zakončení z obávané Frantovy levačky. Po ukončení hráčské kariéry se Miloš od roku 1975 stává trenérem, který s využitím bohatých zkušeností hráče předává tyto dál mladší generaci. Byl respektovaným trenérem, byl znám jako dobrý psycholog mužstva s potřebným vztahem k hráčům, kteří plnili potom to, co od nich očekával. K největším trenérským úspěchům patří vítězství se starším dorostem v krajském přeboru 1986/87 a postup do 2. ligy. Tento výborný kolektiv potom příští rok ve 2. lize obsadil krásné 3. místo. S družstvem mužů zvítězil v sezoně 1975/76 v KP 2. třídy a pomohl tak postupu do KP 1. třídy. Družstvo mužů vedl nepřetržitě 9 sezón od r. 1975 do roku 1984, kdy ho na lavičce a trenérském postu mužů vystřídal Viliam Sitár.

	Jiří Nič (1953) - Byl velmi talentovaným hráčem, již jako starší dorostenec hrál v 18 letech za muže Tatranu, byl rozeným rozehrávačem. Vojenskou službu si odkroutil v Dukle Bludovice, zde měl tu možnost hrát s řadou hráčů, kteří byli členy mateřských klubů s prvoligovou příslušností. Patřil k oporám družstva mužů v 70. a 80. letech, hrál na postu střední spojky a v éře střelce Františka Čikla tvořil hru družstva. Byl také v družstvu mužů, které v sezóně 1984/85 vybojovalo postup do 2. národní ligy. Po skončení své hráčské kariéry dlouhá léta působil jako rozhodčí házené, dnes jako časoměřič.

	Karel Havlíček (1959) - Již jako talentovaný dorostenec hrál 1. ligu za PS Olomouc, kam byl uvolněn pro lepší herní růst ve vyšší soutěži. Po ukončení vojny v Dukle Rokycany a dvouletém působení v PS Olomouc se vrátil zpět do Litovle, kde hrál více než 10 roků. Byl výborným hráčem jak na postu pivota, tak na levém křídle s velkou úspěšností střelby. Byl příkladným bojovníkem na hřišti a také hecířem a kujónem, který uměl vyzrát na soupeře. Mimo hřiště je pak neustále veselým velkým šprýmařem. Byl jedním z prvních hráčů, kteří ovládali střelbu z nevýhodných pozic z křídla, dnes již běžným populárním "šmrdlákem", střelou s velkou rotací, která se po dopadu odrazí do velkého úhlu. Byl výraznou osobností družstva až do ukončení kariéry v roce 1991/92. Po něm se potatil jeho syn Michal, dnes opora ligového družstva mužů.

	Dušan Kejval (1962) - To, že jablko nepadlo daleko od stromu, platí i o hráčské kariéře Dušana Kejvala. K házené ho přivedl jeho otec Jaroslav, legenda litovelské házené, který byl z počátku i jeho trenérem v žákovských kategoriích. Hráčsky vynikal už ve starším dorostu, byl oporou družstva, které v sezoně 1979/80 vyhrálo KP pod vedením trenéra Sitára a postoupilo do dorostenecké ligy. Po návratu z vojny z Dukly Martin se stává hned nejlepším střelcem družstva mužů, které v sezoně 1984/85 postoupilo do 2. NL. Dušan převzal žezlo krále střelců družstva mužů Tatranu po Františku Čiklovi. Byl nepřetržitě od r. 1985 11x po sobě nejlepším střelcem družstva až do sezony 1995/96, kdy ukončil aktivní činnost.

	Zdeněk Čtvrtníček (1963) - Odchovanec olomoucké mládežnické házené do Litovle přestoupil na začátku sezony 1986/87 ve svých 23 letech po získání zaměstnání. "Čangi" patřil k nejlepším střelcům družstva, na postu levé spojky uplatňoval svoji výšku přes 2 metry při střelách z větší vzdálenosti. V letech 2000-02 byl králem střelců družstva, které hrálo 3. ligu. S malými přestávkami (Horka nad Moravou a Holešov) oblékal dres Tatranu až do sezony 2005/06. Po skončení hráčské činnosti se věnuje trenérské práci, od r. 2006 vedl spolu s Viliamem Sitárem tři sezony prvoligové družstvo mužů, které 2 roky po sobě obsadilo 3. místo.

	Michal Arnoš (1973) - Hráč s ostrou levačkou se v družstvu mužů poprvé objevil v sezoně 1991/92 ještě jako dorostenec a až do ukončení aktivní činnosti v roce 2009 byl výraznou oporou ligového družstva. Výborně se prosazoval na spojce, úspěšný byl také na pravém křídle. V letech 1997 - 2000 se stal třikrát za sebou králem střelců mužstva Litovle.

	Michal Baránek (1985) - Vytáhlý brankář byl pověstný svou pílí a zarputilostí. Již v dorostu si jej vyžádali do ligového dorostu Zubří, s nímž se stal přeborníkem republiky. Poté se vrátil do Litovle, ale již v letech 2007-2009 hájil branku extraligové Bystřice pod Hostýnem. Následující rok byl vrcholem jeho kariéry, kdy se navrátil do Zubří, tentokrát již do extraligového celku, s nímž se stal vicemistrem republiky. Následně dal přednost studiu optiky a působil opět v Litovli, ale po zranění oka předčasně ukončil kariéru. Spoluhráči jej však dokázali znovu přesvědčit a po 2 sezóny byl tahounem týmu Litovle v Extralize.

	Jakub Schmalz (1984) – Obávaný střelec reprezentuje generaci hráčů, která zaznamenala největší novodobé úspěchy litovelských házenkářů. Byl u několikerého vítězství žákovských družstev ve Francii na sklonku 90. let, s muži prošel postupy z 3. až 1.ligy po přelomu tisíciletí a také do Extraligy. Třikrát byl nejlepším střelcem týmu. Několik sezón také trénoval mládež.

	Jan Šmíd (1992) – Šikovný hráč na levou či střední spojku pochází ze Šumperka, ale již v žákovském věku začal působit také v Litovli, kde mohl více rozvíjet svůj talent. Spolu s Matějem Konšelem hráli už jako dorostenci velmi často i za dospělé. Byl u vítězství v 1. lize, patřil k oporám týmu v Extralize a stále je oporou prvoligového týmu. 2x byl také nejlepším střelcem týmu v sezóně.

Oddíl házené má za svou více 90letou historii celou řadu dalších výrazných osobností, kteří, ač často také skvělí hráči, se zapsali do historie více jako funkcionáři a trenéři, a bez jejichž přínosu by oddíl zdaleka nebyl na své dnešní úrovni.

	František David (? - ?) - Profesor litovelského gymnázia, přišel do Litovle kolem roku 1930. Stává se také náčelníkem Sokola, je všestranným sportovcem a sokolem. V Sokole i gymnáziu se pod jeho vedením hrají různé míčové hry jako cvičení – hod míčkem, vybíjená, házení míčkem s poutkem, volejbal, kopaná, házená atd. David také přenesl hry z tělocvičny na venkovní hřiště s pískovým povrchem, které stávalo za tělocvičnou gymnázia. Tím, možná nevědomky, otevřel cestu pro rozvoj české házené v Litovli jako sportu. S gymnaziálním týmem hrál nejrůznější turnaje a snad i běžnou ligovou soutěž s klasickými kluby. Mládež z této školy byla několikrát krajskými přeborníky i přeborníky SHM.

	Karel Dokoupil (1925 - 2013) - všestranný sportovec obdržel od oddílu házené Tatranu Litovel Čestné uznání za dlouholetou všestrannou činnost a přínos pro oddíl házené a litovelskou tělovýchovu.

	Milan Beňa (1930-2022) - Výrazná osobnost litovelské házené, dlouholetý funkcionář oddílu, který od roku 1954 aktivně pracoval neuvěřitelných 55 let většinou ve funkci organizačního pracovníka, čímž se zasloužil o bezproblémový chod oddílu. Házenou sice nikdy nehrál a dostal se k ní vlastně náhodou, ale přirostla mu k srdci tak, že se jí věnuje celý život. V roce 2009 předal svou práci mladším, nadále však vede kroniku oddílu, která je unikátem mezi sportovními klubovými kronikami, kde je podrobně zachycena činnost litovelského oddílu házené od poloviny 50. let až doposud. V současnosti již začíná psát 5. díl kroniky. Patřil mezi zakladatele mezinárodní házené v Litovli po přechodu z české házené a též byl hlavním iniciátorem založení dnes již populárního turnaje mužů O pohár města Litovle, který se hraje bez přerušení již od roku 1960 a má mezi házenkáři velmi dobrou pověst, kvalitu a tradici. Za svou záslužnou činnost, zpracování a vedení rozsáhlé kroniky oddílu házené byl mnohokrát oceněn. Namátkou v roce 1998 od ČSH, roku 2009 Středomoravským svazem házené a v roce 2013 jako jedna z Osobností města Litovle.

	Lubomír Anton st. (1931 - 1999) - Dříve hráč české házené, od roku 1964 se stává členem výboru oddílu házené až do sezony 1985/86. V počátcích vedl kroniku oddílu, později dělal časoměřiče, komentátora atd. Povětšinou také zastával funkci místopředsedy klubu, ve vedení oddílu fungoval více jak 20 let, až do doby než vážně onemocněl. K házené přivedl i svého syna Lubomíra, který po ukončení aktivní činnosti v mužích byl dlouholetým trenérem žákovských družstev. Výrazným úspěchem Lubomíra Antona mladšího bylo vítězství mladších žáků při prvních zájezdech do Francie v Tremblay u Paříže a Sélestatu a poté 5. místo na přeboru ČR mladších žáků v roce 1998.

	Jaromír Válek (1936 - 2015) - Bývalý hráč a brankář Tatranu, zažil přechod z české na mezinárodní házenou, byl trenérem dorostenců a současně také již od r. 1963 byl členem výboru oddílu, kde zastával v podstatě nepřetržitě funkci pokladníka až do sezony 2006/07, kdy pro závažné onemocnění se po více než 40leté záslužné práci vzdal této funkce. Patřil k hlavním iniciátorům vzniku nového hřiště na stadionu sokolovny v 60. letech, vypracoval návrh rekonstrukce, vedl stavební práce, při kterých došlo ke zrušení volné travnaté plochy a vybudování nového pískového hřiště s potřebným podložím a odvodněním. Tak se v r. 1963 přesunula házená z nevyhovujícího hřiště za gymnáziem (před dnešní jídelnou) do pěkných prostor stadionu, kde po obnově různých pevných povrchů funguje hřiště dodnes.

	Jan Eliáš (1944 - 2007) - Bývalý hráč, pivot družstva mužů v 70. letech, poté se věnoval práci s mládeží, převážně dorostenců. Byl dlouholetým hospodářem klubu, v letech 1973-75 se výrazně podílel na stavbě nového hřiště s pevným povrchem (asfalt a japex), který nahradil dosavadní pískový povrch. V době svého zaměstnání na MěNV v Litovli koordinoval investiční a drobné stavební akce v rámci podpory města oddílu házené.

	Miroslav Štýbnar (1945 - 2016) - Do družstva mužů přišel v sezoně 1972/73, kdy zastával post brankáře. Od roku 1981 byl několik let také předsedou oddílu, ale nejvíc je znám házenkářské veřejnosti jako dlouholetý rozhodčí. Hodně sezón pískal ve dvojici s naším dalším rozhodčím Jiřím Ničem. Byl mnoho roků členem výboru oddílu, až do svého náhlého skonu byl obětavým členem party házenkářů, přezdívaný jako "Milan" nebo "Mário".

	Viliam Sitár, (1947) - Odchovanec MŽ a PS Olomouc, který po absolvování vojny v Dukle Bludovice přestoupil po získání zaměstnání k nám do Litovle. Jako levák na pravém křídle hrál v dresu Tatranu v letech 1971-76 v divizi mužů. "Saša" jak mu házenkáři jinak neřeknou, se ještě v závěru hráčské kariery začíná věnovat trénování, od roku 1975 vede družstvo dorostu. Tím začala jeho bohatá trenérská kariera v litovelské házené, střídavě u žáků, dorostu a mužů až do r. 2012, tj. úctyhodných 37 let. K jeho přednostem patřily propracované herní systémy a signály, které vštěpoval do myšlení hráčů. K jeho nejvýraznějším trenérským úspěchům patřilo vítězství starších dorostenců v KP sezony 1979/80 a postup do dorostenecké ligy. V tomto týmu byly hráči, kteří potom v dalších letech tvořili základní osu celku mužů. Družstvo mužů vedl prvně v 80. letech a to 5 sezon po sobě v letech 1984 – 1988. většinou ve 2. NL. K jeho úspěchům patří po prvním roce vedení mužů vítězství s tímto družstvem KP v sezoně 1984/85 a postup do 2. NL. Ještě v dalších letech byl na střídačce mužů coby trenér, ať už to bylo v sezoně 2004/05 v 1. lize spolu s Karlem Hrachou, nebo v letech 2006-2009, také v 1. lize spolu se Zdeňkem Čtvrtníčkem.

	Jan Hándl (1949) - Jako zkušený trenér 1. třídy s praxí v olomoucké ženské házené TJ Zora nebo u družstva dorostu a mužů PS Olomouc přišel do Litovle za "trenérským chlebem" k družstvu mužů TJ Tatran v roce 1991. Pod jeho vedením se podařilo vyhrát divizní soutěž 1991/92 a postoupit do 2.NL. Následující sezonu dotáhl své družstvo jako nováčka 2. NL překvapivě až na 1. místo. V tuto dobu vedl muže Tatranu po 3 sezony do r. 1994. K házené v Litovli má velice silný a kladný vztah, a tak se ještě vrátil jako trenér na střídačku mužů v sezoně 1999/2000 (3. liga) a potom ještě v sezoně 2005/06, kdy vedl v 1. lize družstvo mužů Tatranu. Stále je pravidelným účastníkem ligových zápasů v domácí hale, pečlivě sleduje a hodnotí výkony hráčů a celého družstva.

	Karel Zmund (1953) - Ještě jako aktivní hráč, brankář družstva mužů se po odchodu trenéra mládeže Jaroslava Kejvala v roce 1978 z nutnosti ujal družstva žáků a tím začala jeho dlouholetá trenérská činnost, především v oblasti mládeže. Trenérské práci a výchově mladých házenkářů od těch nejmladších miniházenkářů až po mladší dorost se věnoval od r. 1978 do r. 2011, tj. 33 roků. K největším trenérským úspěchům řadí 6. místo na Přeboru ČR mladších žáků v Třeboni v r. 2003 a v roce 2005 zisk 5. místa v ČR ve finále žákovské ligy starších žáků a se stejným družstvem vítězství na turnaji ve Francii v Tremblay u Paříže v kategorii do 16 roků v konkurenci předních domácích ligových družstev v zemi tehdejších mistrů světa. V souběhu s trenérskou prací se stal v roce 1988 předsedou oddílu házené a potom v čele klubu setrval téměř celé čtvrtstoletí až do r. 2012, kdy jeho post převzal David Číhal. V tomtéž roce převzal cenu za přínos házené od Olomouckého krajského svazu házené.

	Lubomír Krejčíř (1956) – Věhlasný olomoucký trenér s úspěchy u Zory Olomouc i u reprezentace dorostenek a žen začal Tatran Litovel trénovat poprvé v roce 2009. Do klubu přinesl další úroveň profesionality, ať už v samotné tréninkové přípravě, tak v zodpovědnosti a přístupu hráčů. Díky tomu se Tatran mohl vůbec začít pohybovat na špici 1. ligy a okusit i Extraligu. S přestávkami v Litovli působí dodnes a v roce 2024 společně oslavíme jeho 50. sezónu v jeho trenérské kariéře.

	Rostislav Papajk (1956) - Díky své vysoké postavě začínal s basketbalem, házenou začal hrát aktivně až po absolvování vysoké školy. V sezoně 1982/83 poprvé startuje v mistrovských utkáních KP mužů. V A-družstvu, kde hrál se svými 208 cm na postu spojky, ukončil činnost v r. 1988, potom ještě hrál za B-družstvo v sezoně 1992/93 a byl nejlepším střelcem tohoto družstva. Od r. 1988 se stal také trenérem žákovských družstev Tatranu, v r. 1993 se stal členem výboru oddílu házené a trénoval současně B-družstvo mužů. Ve výboru oddílu pracoval dlouho jako hospodář, vzorně se staral a zveleboval majetek oddílu házené a užívané prostory v areálu sokolovny.

	Stanislav (1956) a Petr (1959) Müllerovi - Oba bratři byli výbornými brankáři družstva mužů a po skončení hráčské kariéry se stali oba trenéry. V letech 1996-99 společně trénovali celek mužů v soutěži 3. ligy. Trenérské práci se dlouhodobě věnoval Standa až do r. 2010, činnost mu dále neumožňuje zaměstnání. Na trenérském postu od r. 1999 byl na střídačce staršího dorostu spolu s Viliamem Sitárem nebo sám a od r. 2006 také se Zdeňkem Sléhou. Petr jako talentovaný brankář hrál ve starším dorostu 1. ligu za PS Olomouc, na vojnu se dostal do „béčka“ Dukly Praha do VTJ Písek. Po krátkém účinkování v 1. NL mužů v PS Olomouc se vrátil do Litovle, aby spolu s bratrem Standou tvořili v 80. letech kvalitní brankářskou dvojici družstva Tatranu.

	Vlastimil Navrátil (1958) - Bývalý dlouholetý hráč na postu pravého křídla „přes ruku“, od roku 1992 do roku 2012 byl členem výboru oddílu, kdy několik roků zastával funkci místopředsedy. Současně působil u družstva mužů postupně jako zdravotník, vedoucí družstva a masér. V 90. letech měl jako člen výboru oddílu také výraznou zásluhu na získávání finančních prostředků od sponzorů pro zajištění činnosti celého oddílu házené.

	Karel Hracha (1961) - Bývalý reprezentant, dlouholetý hráč prvoligové Karviné a Frýdku-Místku přestoupil do Litovle jako hrající trenér v sezoně 2002/03, kdy byl i nejlepším střelcem družstva. Oddíl jej „ulovil“ na domácím turnaji starých gard, kde startoval za Frýdek-Místek. V následující sezoně se mu podařilo vyhrát jako hrající trenér 2. ligu a vybojovat postup do 1. ligy soutěžního ročníku 2004/05, což byl do té doby historicky největší úspěch házené v Litovli. V Litovli tento vynikající hráč působil 3 sezony, po kterých odešel trénovat do Dvora Králové nad Labem.

	Zdeněk Sléha (1964) - Odchovanec uničovské házené, jako talentovaný brankář přestoupil v dorostu do ligové Tatry Kopřivnice, tehdejšího tréninkového střediska mládeže. Po ukončení hráčské činnosti v Kopřivnici se vrací zpět domů do Uničova a krátce nato natrvalo přestupuje do našeho oddílu. Koncem 80. let a 90. léta je oporou družstva mužů. Po skončení hráčské aktivní činnosti začíná spolu s Karlem Robenkem trénovat starší dorost v sezoně 1997/98 a od té doby v roli trenéra, ať už dorostu nebo mužů, působí v litovelské házené doposud. V letech 2006-09 jako trenér staršího dorostu (spolu se Standou Müllerem) byl 2x blízko postupu do 1. celostátní ligy, když jeho družstvo obsadilo dvakrát 2. místo. V sezoně 2001/02 spolu s Radkem Krejčířem dotáhli muže do 2. ligy po vítězství v soutěži 3. ligy a nastartovali více jak desetiletý vzestup litovelské mužské házené, který vedl až do extraligy.

	Roman Bakalář (1966) - Urostlý dvoumetrový střelec na postu pravé spojky je odchovancem pardubické házené, který prošel pražskou Duklou a nakoukl i do reprezentace. Z Dukly pak šel okusit házenkářský chlebíček do zahraničí. Po ukončení dlouholetého zahraničního angažmá (naposledy v německém Landshutu) posílil náš celek mužů v sezóně 2002/2003. Zde se stal nejprve po boku dalšího internacionála Karla Hrachy oporou týmu v 2. lize a následně válel také na prvoligových palubovkách. Během své kariéry v Litovli, kterou ukonči po sezóně 2008/2009, se stal třikrát nejlepším střelcem družstva.

	David Číhal st. (1972 - 2020) – v klubu se objevuje již v žactvu jako pivot s urostlou postavou. Již v poměrně mladém věku se však začal více věnovat kariéře rozhodčího. Poté se do práce v klubu vrací díky svému synovi jako trenér mládeže. Funkci předsedy oddílu vykonával od roku 2012, se svými kolegy z vedení mimo jiné přivedl v tomto období družstvo mužů do nejvyšší soutěže a stabilizoval proces výchovy mládeže, když v posledních letech má oddíl v soutěžích družstva všech kategorií. K házené také přivedl svého bratra Jirku, syna Davida i synovce Matěje, pomáhali i manželka Lenka a dcera Veronika a bratr Martin. Často se podílel s celou rodinou na organizaci nejen soutěžních utkání, ale také na různých dalších akcích oddílu. Díky své fortelné postavě a silnému hlasu byl vždy nepřehlédnutelný. Na sklonku roku 2020 tragicky podlehl ve 48 letech nemoci covid-19.

	David Juříček (1974) – Hvězda české házené a olomoucký rodák začal budoval svoji profesionální kariéru v Baníku Karviná. Tam si ho vyhlídl v roce 2004 věhlasný francouzský klub Montpellier HB. Jeho spoluhráčem byl např. Nikola Karabatič, Poslední tři sezóny francouzského angažmá strávil od roku 2011 v klubu Saint Raphäel Var Handball. V 11 sezónách hrál se svými kluby Ligu mistrů. V reprezentaci nasbíral 79 startů, 295 branek a byl 5x vyhlášen nejlepším házenkářem ČR. Na mistrovství světa v házené v roce 2005 byl vyhlášen nejlepším pivotem turnaje. Teprve potom se jeho dráha protnula s Tatranem Litovel. Rok po ukončení své profesionální kariéry ve svých 40 letech v roce 2014 kývl na nabídku Karla Zmunda a posílil nováčka Extraligy. Byla to senzace. Spoluhráči hltal jeho herní přehled v obraně i útoku, sílu, úspěšnost střelby. Plnil tribuny litovelské haly. Byly to velmi inspirativní 2 roky pro celý klub.

	Jaroslav Zemánek (1978) – Urostlého leváka si vybrala Dukla Praha, kam přestoupil z Tatranu Litovel již v dorosteneckém věku. Sedm let strávil v pražském klubu a vypracoval se tak, že mu angažmá nabídl francouzský Saint-Raphael. Poslední 3 roky svého zahraničního angažmá ještě strávil na Kosice v Ajjaciu. Působil také v reprezentačním družstvu juniorů a pak také v letech 2001 – 2003 nasbíral 31 startů a 41 branek v reprezentačním družstvu mužů. Po zahraničním angažmá ještě působil několik sezón v Cementu Hranice. Nyní se v Litovli úspěšně věnuje jako trenér miniházené.